pátek 15. března 2013

Studijní pauza

Tak přátelé,
nastal nejvyšší čas, uhasit tu koudel u zadku co mi hoří, a protože za 2 měsíce státnicuju, měla bych začít finišovat s bakalářkou a začít se učit, abych těm zkoušejícím aspoň řekla pár slov. Tudíž bych se neměla rozptylovat a začít nasávat informace... Jak mě se do toho nechce... 
Z toho důvodu se tedy na menší chvíli přepínám do off-módu, blog nechávám blogem a jdu si hrát na pilnou studentku.
zdroj

Tak se mějte hezky a vám, co se nacházíte v podobné situaci, držím pěsti! ;)
N.

neděle 10. března 2013

Zamakám na sobě. Tentokrát doopravdy.

Ahojte ženy!
Tento příspěvek se asi ztratí v davu hubnoucích článků. Jelikož se pomalu blíží období, kdy odložíme chundelaté svetry a vystavíme svá spoře oděná těla světu, je nejvyšší čas začít se sebou něco dělat. Alespoň tak to hlásají články v časopisech. Téměř každá z nás si prošla nějakou dietou, téměř každá z nás někdy prostě potřebovala shodit do těch šatů na ples/svatbu. 
Já nejsem výjimkou. Se svou váhou jsem bojovala téměř odmalička. Nebyla jsem obézní, ale rozhodně jsem nebyla žádná Twiggy. Do toho nejsem zrovna žádný prcek, vždycky jsem všude vyčnívala a když jsem vyrazila někam se svými vrstevníky, připadala jsem si jako matka pluku. Dokážete určitě odhadnout, jak vypadala moje puberta...
V současnosti měřím 182 cm a vážím cca 72 kilo, konfekční velikost mám většinou 42 (znáte to, někdě máte velikost M a jinde se nevejdete do XL, grrrr). Ano, někdo by mohl namítnout, co tu jako řeším, že podle různých vzorečků a tabulek jsem v normálu a kdesi cosi, já to ale vnímám jinak. 
Vím, že nikdy nebudu mít postavu modelky, jelikož pocházím z rodiny, kde hlavní roli, vždycky hrály boky a prsa. S tím už jsem se smířila. Taky jsem přijala babiččino chlácholení, že mám být vděčná za svou výšku, protože kdybych byla menší, vypadala bych jako Míša Kulička. Ale taky vím, že abych byla konečně sama se sebou spokojená, musím udělat mnohem víc, než jenom vzdychat při pohledu do zrcadla.

Takže!
Mohla bych se vyprdnout na nějaké elixíry a pilule, tím vším jsem si už prošla, stálo to fůru peněz a bylo mi z toho tak akorát blbě. Diety mě nebavily, byla jsem z nich akorát hladová, protivná a celé to bylo bez výsledku. Taky nejsem dost cílevědomá na to, abych rapidně změnila jídelníček, to mě po chvíli přestane bavit. Chtělo by to něco fikaného... Pak jsem si napsala takový malý seznam, který si pročítám pořád dokola a zatím pomáhá ;) 

1) Je to o hlavě. Musím si uvědomit, že to především dělám kvůli sobě (ne proto, že mám kamarádku, která váží snad 45 kilo a dělá modelku), pro své zdraví. Je dokázáno, že s odchodem tukových polštářů odejdou i některé nemoci a já nechci strávit mládí po doktorech, na to budu mít dost času v důchodu. 

2) Budu realista a vytyčím si reálné cíle. Genetika je genetika, tak nebudu pomýšlet na to, že chci vážit 50 kilo. Prioritou je teď pro mě zpevnění postavy (třeba ty kila zmizí spolu se zpěvňováním :))

3) Protože bez práce nejsou koláče, sezením na gauči toho moc nezpevním. Z příruček a časáků o hubnutí vím, že podstatou redukce váhy je cvičení. Jenže jsem lenivá... Fajn, zabiju dvě mouchy jednou ranou, stejně mi ta moje lenost akorát tak lezla na nervy. Proto si najdu takové cvičení které mě bude bavit.
Všechny blogerky píšou o Jillian Michaels a o tom jejím zázračném 30ti denním cvičebním programu. Ok, to vyzkouším, ale cvičit tohle 30 dní dokola mě bavit nebude, najdu si k tomu alternativu.
Vždycky mě bavil tanec, jenže teď na nějaký kurz nemám moc financí a hlavně čas. Hmm... Vivat Youtube! Tiffany Rothe představuje super kombinaci tance a cvičením. A je u toho hrozná sranda :)
Taky mě hrozně baví PowerYoga, dokážu si u toho vyčistit hlavu a protáhnout celé tělo. Taky je to super na záda a aspoň se nebudu tak hrbit :)
Pro dobrou kondičku a efektivní spalování tuků je prý potřeba střídat aerobní a anaerobní cvičení, tak to svoje proložím občas během, kolem, bruslením nebo plaváním.  K tomuto se přidá i přítel a bude jedině rád :) A cvičit se budu snažit každý den, když nebudu mít na něj čas, půjdu aspoň do toho obchodu pěšky.

4) Když jsme u těch koláčů, ty budu muset omezit. Zbožňuju sladké, jenže to dělá největší neplechu. Přestávat nebudu, na to jsem slabá. Zredukuju to na přijatelné minimum (tzn. že si dopřeju nějakou sladkost, ale jenom jednou za den, v dopoledních hodinách a vychutnám si ji), třeba s tím postupem času dokážu zkoncovat úplně. A hele, zdá se že s omezením sladkého se stáhl do ústraní i můj ekzém... :)

5) Prý je nutné jíst pravidelně, po menších porcích a zhruba 5x denně. Je to fajn, nepřecpávám se a nejsem po jídle vždycky tak hrozně unavená. Jídlo si budu plánovat, ať potom nemusím v případě krajní nouze do školního bufetu, kde je tolik pokušení... Ke každému jídlu si přidám aspoň trochu zeleniny, z té se nepřibírá a je zdravá (říkala maminka a pní učitelka :)). Ne, nebudu nijak výrazně měnit svůj dosavadní jídelníček, tak si nedám guláš s pěti knedlama, ale dám si ty knedle jenom dvě a jednou za čas.

6) Dostatečný pitný režim. Ach jo, tak tohle bude největší oříšek. S tím jsem měla problémy vždycky... O důvod víc se to snažit změnit. Musím vypít aspoň 1,5 l denně (2 litry si nechám na později, musím si přece stanovovat reálné cíle!).

7) Pokud úspěšně odstátnicuju, k promocím si koupím nové šaty. A tajně doufám, že jejich konfekční velikost bude aspoň 40 :)))

Tento seznam už striktně dodržuju týden a asi má kouzelnou moc ;) Cítím se líp a možná mi to dodalo kapánek sebevědomí... :) 

Můj motivační obrázek - protože už vím, že skutečná krása se nemusí skrývat jenom za štíhlou postavou a že míry 90-60-90 neznamenají šťastný a úspěšný život ;)
zdroj
A jak jste spokojeni se svým zevnějškem vy?
Hezký den a pokud jste v podobném procesu jako já, držím vám pěsti! :) 
N.