Jsem dítě vesnice a u nás vždycky patřilo k zimě sjíždění kopců na všemožných dopravních prostředcích: boby, sáně, igelitky, pytle se senem, staré duše, nafukovací matračky... A jelikož teď doma na vesnici moc nepřebývám, protože jsem uvězněná ve městě díky zkouškovému období a tak trochu se mi zastesklo po zimních radovánkách, bylo potřeba využít sněhové nadílky a slevové akci v obchoďáku na boby :)
 |
| zdroj: http://www.adena.cz/product.php?id_product=2738 |
A tak jsme teda s přítelem vyrazili do středu města na kopec a sanžili se zapadnout mezi křepčící děti. Pohledy postávajících rodičů byly různé, od pohledu typu "Bože, jako malí Jardové", po soucitné úsměvy... :) Nám to bylo ale vesměs jedno, hlavně že jsme se mohli vyblbnout. A tak jsme kličkovali mezi dětmi bez pudu sebzáchovy, které si to fičely z kopce přímo mezi stromy a sem tam jsme i nějaké trumfli :)
Tohle nadšení ze mě rychle opadlo doma, když jsem zjistila, že nemůžu ani vylézt do schodů, jak mě bolely bedra. Hmm, po pohledu do zrcadla jsem zjistila proč. Má bedra teď zdobí krásný fialovo-modro-červený obrovský flek, který vypadá jako to hrozně "cool" tetování, které si všichni nechali aplikovat tak před 8 lety na záda. Myslím tím tohle:
 |
| zdroj: http://www.umelecketetovani.cz/galerie/tetovani/tribal |
Pak mi došlo, že to, když výrobce uvádí, že boby jsou určeny pro děti s váhou do 35kg, má asi nějaký význam. Poněvadž tyhle děti určitě neměří skoro 2 metry, tudíž se jim opěrka zad nebude zarývat do beder a nebude jim způsobovat modřiny... No nic, do příště to musím nějak vymyslet a opěrátko bude muset projít menším tuningem :)
Zatracené boby, už to není to, co to bývalo... :)
Žádné komentáře:
Okomentovat